Logo

KOLUMBUS

Spolek KOLUMBUS

prsten se zhoupl ze stébla květu
slunce od něj odrazilo svůj třpyt

a mě se chce tak strašně žít
pro to zlato opomíjené
zapomínané
drahé, sladké
pro dotek kůže hlaďoučké, hladké

melodie pronikla
a ten rytmus mě kroutí

přistupuješ blíž
a je to tak k obejmutí

zastavuješ moje boky
zpomaluješ ten spád

i když dál se kroutím
teď to má Tvůj řád

Toužím po lásce
jako snad každý
učitel, žák, docent
a já ji mám snad na dosah ruky

stačí jenom
vystoupnout si na špičky
a zajiskří se hvězdičky

ale to nekoukám do žádného nebe
to se snažím jen políbit Tebe

takže
vystoupnout si k sobě blíž
a už o mé lásce víš

beru Ti řasu z Tvých víček
beru Ti lesk barevných sklíček

beru Ti tep Tvého srdce
jež bije tak náhle a tak prudce

beru Ti vše a máš to u mě
tak popros trochu nerozumně

váhavými slovy
a budeme šťastnými blázny oba
kdo ví

spojme se o vánoční noci
stejně tehdy vždycky mívám pocit
že Tvá dlaň víc hřeje
že se celý rozechvěješ
zvláště při první hvězdě na nebi

měla by náím spadnout z nebe
do rukou a do dlaní
splnit všechna naše přání

nechme ji však na nebi
pro celý svět a lidi na zemi

koupíš mi nový kožíšek
i když hřeje Tvá dlaň

koupíš mi nový kožíšek
pro tu zasněženou pláň

po které sklouznem rozesmátí
pro kterou se nám i mládí vrátí

a potom půjdem na horký čaj
a pak že jen děti mají v zimě ráj

Copyright © 2017 - Spolek KOLUMBUS